Když jsem si ještě jako kluk v 70. letech 20. stol., vybíral své budoucí povolání, což bylo ještě v dobách totality a trampské kytary, kdy každý v mém okolí drhnul ryvolovky nahoru a dolů, a já k nim taky zbožně vzhlížel, kdy jsem poznal jednoho z výrobců kytar z Cremony, tak moje volba byla jasná – chci být kytarářem.

Samozřejmě toto zbožné přání moje tehdejší třídní učitelka soudružka Adámková zrovna nesdílela a rázně jej odmítla s tím, že město Luby není součásti našeho socialistického okresu, a tím je diskuzi konec. A já se s tím smířil, stejně jako mnohé další „ovce“ žijící v hlubokém komunismu, jsem sklopil hlavu a raději to zkoušel spíše jako kytarista. Původní myšlenka mi však později nedala spát a čím jsem starší tak je to horší…a tak o mnoho let později si vyrobil doslova na koleně svou první placatou kytaru – kopií stratocastera. Od něj už to bylo jen krůček k první akustice, jejíž zvuk považuji dodnes a s úctou i k jiným hudebním nástrojům, za opravdu boží. Pokud se kytara povede a hráč vnímá na své hrudi nejen vibrace zadní desky, ale třebas i rezonanci krku, pak se vůbec nedivím, že kytara je nejprodávanějším a nejpopulárnějším z nástrojů vůbec.

Jako samouk někdy kolem r. 2018, po hluboké studií konstrukce kytar a za obrovské pomoci strejčka Youtube, jsem se začal učit od základu vlastnímu řemeslu systémem pokus – omyl. Pravdou a docela důležitým faktorem je, že na výrobě kytar nestojí má obživa, a tak pracuju pouze tehdy kdy je třeba, což je obrovská devíza oproti tovární velkovýrobě, která je nucena chrlit desítky kytar denně za přijatelnou cenu, celý nástroj naddimenzují, aby se zpět už nikdy nevrátil a přežil ve zdraví hlavně období záruky. Mně zajímá pouze jedno, a tím je zvuk. Samozřejmě i vizáž nástroje je důležitá a nezbytná k tomu, aby se majiteli líbila a mnohdy i prodala, ne však nejdůležitější. Když někdy vidím potlučené nástroje kytarových mistrů, prodřenou horní desku trsátkem, chce se mi brečet, o to víc když si uvědomím jak byla kdysi krásná, ale nic naplat, když ten nástroj slyšíš v akci, nevycházíš z obdivu, ona je pořád krásná sice ne vizáží, ale právě svým zvukem.

Přemýšlím a hloubám o tvarech těla, vnitřních výztuhách, hloubce lubů, konstrukčních možnostech, hledám další možnosti a snažím se sledovat novinky a trendy v oblasti vývoje. Občas si něco nového  odzkouším a pořád hledám svou vlastní tvář. Nechci být jen další napodobeninou kytar Taylor, Martin, Ibanez a dalších továren.

Do svých výrobků vkládám nejen svou manuální zručnost, ale zejména vnitřní pohodu a přirozenost, ze kterých se doslova rodí a rostou podobně, jako vznikaly nástroje v malých dílnách  a sériích starých mistrů, stále oceňovaných pro svoji půvabnou barvu zvuku.

Pojďme si popovídat o vašem vysněném nástroji a já se Vám ho pokusím zpodobnit.